„Šedé eminence obdivu“ – Józef Czapski jako malíř všedního dne
Józef Czapski byl vysoký téměř dva metry. Kritici umění si na jeho obrazech všimli specifické perspektivy. Sám malíř v jednom rozhovoru vysvětloval, že to souvisí s jeho výškou. „Výsledná kompozice je důsledkem vidění vysokého člověka,“ tvrdil. Ale skutečně to je jediná příčina?
„Czapského vždy fascinoval odraz, vždy jej fascinovaly zrcadla, tabule skla, otevřená okna, prosklené výplně dveří, kaluže na asfaltu. Fascinovalo jej všechno, co lze vnímat jako motiv obrazu v obraze, a v jeho malířské tvorbě se to projevuje téměř obsesivně,“ napsal jeho přítel Konstanty Jeleński.
Fascinovalo jej metro – jakožto antikrajina. S velkou oblibou však také maloval daleké pohledy do venkovské krajiny, polnosti, západy slunce – to vše byly zpravidla plody pobytů na francouzském venkově (mj. v okolí obce Sailly).
Konstanty Jeleński spatřoval v Czapském předchůdce pop-artu:
„Czapski začal malovat čtyřicet let před televizí, ale patří k prvním malířům, kteří dokázali vidět potenciální bohatství, různorodost a významovou pestrost v podobách městské industriální civilizace, která se později stala právě doménou pop-artu. Jedná se tu samozřejmě o něco jiného než starou židli či van Goghovy boty, jelikož „ošklivost“ tohoto typu má už sto let přístup do sféry „Krásy“. Nejde mi zde ani o neony, jejichž odlesk v mokrém asfaltu dovede uchvátit i toho nejvybíravějšího a nejtradičnějšího estéta. Czapského zájem o plakáty biografů, kanalizační roury, interiér tramvaje či pařížské metro navíc nemá nic společného s nouzí, která se vedrala do tvorby Groszovy nebo Dixovy coby protest proti sociálním poměrům. U Czapského je vztah ke kaleidoskopu industriální civilizace založen – podobně jako u mladých zástupců pop-artu – na čiré fascinaci a nezřídka se pojí i s humorem.
Ve vztahu k nové figuraci a k pop-artu je Czapského malířská tvorba průkopnická. Před čtyřicíti lety jeho obrazy nahlodávaly diváka svými zářivými barvami, brutalitou témat, jeho formy jako by vyplývaly z vášnivé porážky […]
Stavba raných Czapského obrazů předjímá dnešní reklamní plakát, snímky na obálkách pestrobarevných magazínů. Czapski intuitivně vycítil možnosti, které objektiv fotoaparátu zpopularizoval až mnohem později, odvážnou moderní mise-en-page [grafické rozvržení; poznámka překladatele], moderní konstruování, kdy se preciznost filmového záběru spojuje s abstrakcí pozorovacího úhlu. V Czapského starších obrazech se setkáváme s prvky architektury nebo výzdoby, vypůjčenými ze secese, art nouveau, respektive z modern style.“
„Šedé eminence obdivu,“ to jsou u něj dvorky, lidé v restauracích a v barech, v metru, na ulici, zachycení v oknech, během divadelních a operních představení či na plážích – zkrátka každodennost. A vedle toho zátiší, jejichž hlavními hrdiny jsou předměty běžné, všednodenní potřeby, obyčejné a prosté, jako třeba misky, hadry. A pak ty krajiny z venkova a mořského pobřeží, ale také portréty a autoportréty. „Nehledal jsem žádný efekt navíc. Fascinoval mě detail. Miloval jsem staré tváře,“ tvrdil Czapski.
Takový je svět na obrazech a kresbách Józefa Czapského.
Texty Elżbieta Skoczek